Lepší první v pekle, než druhej v nebi!😎😇

Vnitřní hlas - Proč nevolit toho skřeta resp. krysu Drahoše!

Neděle v 10:49 | Che Guevara |  TT
Dovoluji si prezentovat několik důležitých bodů, proč se chystám nevolit toho neschopného řitolezce a podvodníka Drahoše:

1) V období 1985-1986 byl na studijním pobytu na Univerzitě v Hannoveru (NSR)
2) V květnu 2017 Drahošův volební štáb uvedl, že jedná o možnostech podpory s podnikateli (miliardáři), včetně nadací (např. Nadace Blížksobě)
3) V možnosti uspořádání referenda v ČR o vystoupení z EU se vyjádřil skepticky
4) V rozhovoru pro Český rozhlas spekuloval, že si ruské tajné služby přejí znovuzvolení M. Zemana, připustil ale, že pro svá tvrzení nemá žádné důkazy. Rusko označil za hrozbu pro Českou republiku. V jiném rozhovoru pro E15.cz Drahoš prohlásil, že mít dobré vztahy se stabilním Ruskem je v zájmu Evropy i České republiky.
5) V dubnu 2017 prohlásil, že čínské investice v Česku nepovažuje za přínosné. Ve vysílání Českého rozhlasu 14. ledna 2018 ovšem uvedl, že nemá nic proti obchodování s Čínskou lidovou republikou, protože "Čína je světová velmoc" a "byznys s ní dělá celá řada států."
6) V říjnu 2015 napsal Drahoš komentář do Hospodářských novin pod názvem "Vážnější migrační vlny ještě přijdou", ve kterém píše:"Potřebujeme dlouhodobou strategii migrační politiky, která umožní efektivní zvládání proudu uprchlíků tak, aby to odpovídalo absorpční kapacitě České republiky. V červnu 2017 Drahoš uvedl k otázce uprchlických kvót pro členské země EU, že "Přijmout tady nějakých 2 600 z bezpečnostního hlediska prověřených uprchlíků nebo migrantů by neměl být žádný problém.
7) V srpnu 2015 Drahoš podepsal petici "Vědci proti strachu a lhostejnosti", která reagovala na protiimigrační a protimuslimské nálady v české společnosti.
8) Během volební kampaně vyvolala kritiku jeho změna názoru, kdy nejdříve prohlašoval, že by vládu podpořenou komunisty nejmenoval, a poté otočil s tím, že by takovou vládu přece jenom jmenoval
9) Navrhl, aby se z Budapešti do Prahy přestěhovala Středoevropská univerzita, kterou založil a financuje americký miliardář a filantrop George Soros.
10) Byl by pro zvyšování důchodového věku i nad 65 let
11) V červnu 2017 uvedl, že by přijal pozvání na výroční setkání Sudetoněmeckého krajanského sdružení
12) Vyjádřil, že má pochopení pro kontroverzní skupinu bratří Mašínů
13) Jiří Drahoš se také zastal církevních restitucí a odmítl jejich zdanění.
14) mediální kritiku vyvolaly spekulace o údajném porušení zákona, kdy byl J. Drahoš zvolen v březnu 2013 podruhé předsedou Akademie věd. Podle zákona totiž může být člen Akademické rady zvolen nejvýše na dvě po sobě jdoucí období a rada je tvořena i jejím předsedou. Drahoš zde čtyři roky pracoval jako místopředseda a poté osm let jako její předseda.
15) Kritizováno bylo také jeho prohlášení na jeho oficiálním facebookovém účtu, týkající se udělování amnestií, názory na amnestii totiž zčásti zkopíroval z facebookového účtu svého tehdejšího protivníka M. Horáčka a vydával je za své vlastní.
16) Některá média se pozastavila nad Drahošovým poradcem J. Kleindienstem, členem dozorčí rady společnosti ML Compet, která podle policie ve Středočeském kraji narušovala soutěže ve prospěch D. Ratha
17) Redaktor J. Novotný z deníku EURO vyjádřil obavy z podpory J. Drahoše mezi nejbohatšími Čechy, např. od miliardáře a majitele Jablotronu D. Dědka, spolumajitele finanční skupiny RSJ L. Winklera a vlastníka skupiny Wikov M. Wichterleho, 500 000,- Kč poslali i uhlobaroni ze skupiny BPD partners - tu spoluvlastní miliardáři V. Bobela, P. Pudil a J. Dobrovský, kteří vydělali velké peníze prodejem podílu v Mostecké uhelné společnosti miliardářovi P. Tykačovi.
18) Bývalý prezident V. Klaus prohlásil na adresu J. Drahoše: "od něj jsem nikdy neslyšel žádný jasný politický názor nebo názor na věci, které hýbou naší dobou. Dle deníku Haló noviny pronesl V. Klaus o J. Drahošovi po prvním kole prezidentských voleb následující: "Ne o poklonkování cizím zájmům a ne o vyvolávání chaosu a diskontinuity za každou cenu. Voliči tím řekli, že nechtějí masovou migraci a z ní planoucí nebezpečí likvidace evropské a spolu s ní i české kultury, tradic a hodnot. Obávám se, že kandidát, který v prvním kole obsadil druhé místo, toto nebezpečí necítí a nebude mu umět čelit. Jeho syn, V. Klaus mladší (ODS), pro časopis Reflex zase na osobu J. Drahoše uvedl, že není jeho volbou z důvodu obavy jeho naprostého konformismu vůči EU, migraci a inkluzi ve školách.

Otázka pro vás "Stále chtějí někteří z vás volit toho bezpáteřního a charakterového skřeta Drahoše?"
 

Tupolánkovo pokrytectví

14. ledna 2018 v 5:47 | Che Guevara |  Politika ČR
"Rafinovaný Topolánek

Dlouho jsem ve svém vojenském životě byl hrdý na to, že jsem svoji službu začal už v patnácti letech ve vojenském gymnáziu, které se tehdy nazývalo »Vojenská škola Jana Žižky« (VŠJŽ). Gymnázium to bylo asi dobré, protože většina z nás po jeho absolvování si ve vojenské službě i v civilním povolání nevedla špatně. Zásluhu na tom měli naši velitelé ze západní i východní fronty a naši učitelé, kteří úspěšně vedli i mnohé televizní vzdělávací pořady.

Vzpomínanou hrdost jsem poněkud ztratil, když se začali objevovat takoví lidé, jakým je Mirek Topolánek. Připomínám, že být přijat za posluchače VŠJŽ, to nebylo vůbec lehké. Na jedno místo bylo deset zájemců, požadavek srozumitelný - dobrý školní prospěch, potřebná fyzická zdatnost a zájem o vojenskou službu vojáka z povolání. Požadavek měl i politický podtext - rodiče nemuseli být komunisté, ale měli mít dobrý vztah k socialistické společnosti.

Jsem ovšem o více než dvacet let starší než Topolánek, nevím, zda se takové předpoklady plně uplatňovaly, když se stal posluchačem VŠJŽ v Opavě. Snad dobře ví, jak vysoce byl politicky angažován jeho strýc ve funkci předsedy ZO KSČ ve vsetínské zbrojovce, a totéž platí i o jeho otci. Proto se mu podařilo pro nás nemyslitelné, že po absolvování tohoto vojenského gymnázia mu bylo umožněno odejít na civilní vysokou školu. Znám ze své doby pouze tři případy, kdy se to podobně protekčním absolventům podařilo. Mirek Topolánek pro svůj protekční odchod zvolil teorii, že byl vyloučen z politických důvodů.

Rozlišuji dosti striktně naše občany, kteří měli nebo doposud mají oprávněné výhrady i nenávist proti socialismu, když utrpěli majetkovou újmu nebo byli vystaveni politickému nátlaku. Nevážím si však vůbec takových lidí, kteří doslova parazitovali na socialistické společnosti, aby ji nesrovnatelně více špinili po listopadovém politickém převratu. Kam a proč se zařadil právě Topolánek a jak se chová nyní, to sleduji a myslím si, že je úplně scestné, a dokonce drzé od takového člověka, aby se sám vnucoval mezi kandidáty na prezidenta. Není pochyb o tom, že má potřebnou podporu u stejně jednajících občanů.

Jak bude úspěšný, to závisí od množství stejně jako on rafinovaných lidí. Jejich charakter však je bohužel stejný, jako ten jeho."

Armádní generál v. v. Miroslav VACEK

"Neuvěřitelná drzost ušpiněného (charakterové sračky) Tupolánka se hlásit o úřad prezidenta ČR!"Zamračený

Falešné sliby aneb sliby - chyby!

7. ledna 2018 v 17:05 | Che Guevara |  TT

"Řeholní sliby"

Jsou sliby, které vykonávají členové řeholních společenství v římskokatolické, anglikánské a pravoslavné církvi.
Z hlediska řeholníků se jedná o veřejné prohlášení, ve kterém vyjadřují souhlas s životem v chudobě (viz. aféra ... ), čistotě (viz. aféra ... ) a poslušnosti (viz. aféra ... ).
To se chápe jako svobodné osobní rozhodnutí v následování Krista životem v řeholním společenství.
Že jsou řeholní sliby zároveň veřejné, je závazkem církevního práva.
Jedním z důsledků těchto slibů je taktéž život v celibátu.

Trestné činy zneužívání dětí a mladistvých (včetně následného zatajování těchto činů), které spáchali v 20. a 21. století katoličtí kněží, jeptišky a členové římskokatolických řádů, vedly k četným obviněním, vyšetřováním, soudním procesům a rozsudkům. Zneužíváni byli chlapci i dívky, někteří již ve věku 3 let, přičemž většina byla ve věku mezi 11 - 14 lety. Obvinění začala dostávat širokou publicitu koncem 80. let 20. století. Mnohdy byla osoba obviněna ze zneužívání po celá desetiletí; taková obvinění byla často předložena dospělými nebo adolescenty mnoho let poté, co došlo ke zneužití. Obviněni byli také členové katolické hierarchie, kteří se snažili předejít vyšetřování případů pohlavního zneužívání, přičemž přesunovali obviněné kněží do jiných farností, kde zneužívání někdy pokračovalo Zamračený

Tyto případy přitáhly značnou pozornost médií a veřejnosti po celém světě, zejména v Irsku, Kanadě a Spojených státech. Členové církevní hierarchie namítali, že tato medializace byla přílišná a nepřiměřená a že podobná zneužití se vyskytují i v jiných náboženstvích nebo institucích Zamračený

V rozmezí let 2001 - 2010 Svatý stolec, ústřední řídící orgán katolické církve, evidoval obvinění ze sexuální zneužívání týkající asi 3000 kněží, sahající až padesát let zpět. Případy z celého světa odrážejí zákonitosti dlouhodobého zneužívání a církevní hierarchie pravidelně zakrývající zprávy o údajném zneužití. Diecézní úředníci a akademičtí pracovníci znalí situace v římskokatolické církvi tvrdí, že sexuální zneužívání duchovenstvem není obecně diskutováno, a tak je obtížné je změřit Zamračený

Některé studie tvrdí, že kněží v katolické církvi nemají větší sklon dopustit se zneužití než ostatní mužská populace. Studie z roku 2010 tvrdí, že míra zneužívání kněžími prudce klesla v posledních dvaceti až třiceti letech, a že asi k 75 % případů ve Spojených státech došlo mezi lety 1960 - 1985. "Skutečným problémem je zneužívání moci a zrada povinností, které pastýři mají ke svému stádu," řekl k tomu britský historik a bývalý člen jezuitského řádu Michael Walsh Zamračený

Doposud největší snaha přimět papeže a vatikánské činitele k odpovědnosti za sexuální zneužívání dětí kněžími katolické církve nastala 13. září 2011, kdy organizace "Síť obětí katolických kněží (SNAP)" předložila mezinárodnímu trestnímu soudnímu dvoru v Haagu 84 stránkovou zprávu a 20 tisíc stran dokumentace obvinění, že papež a činitelé z Vatikánu tolerovali a umožňovali systematické utajování znásilňování a pedofilie, páchané katolickými kněžími po celém světě. Žaloba byla soudem zamítnuta v červnu 2013 s tím, že záležitost nepatří do jeho jurisdikce Zamračený

Římskokatolická církev vydala na "urovnání" právních případů pedofilie a mlčenlivost obětí sexuálních skandálů a trestných činů spáchaných jejími duchovními 3,99 miliardy dolarů (za období 1950 - 2016) Zamračený

Pro mě osobně není akceptovatelné, aby se jakákoliv církev pohybovala mimo zákon a případné prohřešky (viz. masová pedofílie apod.) řešily mimosoudním vyrovnáním! Zamračený




 


Kauza Bereta

26. prosince 2017 v 10:41 | Che Guevara |  Politika ČR
Dle sdělení "zasvěcených" zdrojů policisté podezírají vysoce postaveného detektiva protikorupční policie Radka Holuba, že na objednávku bývalého policisty a soukromého detektiva Igora Gáboríka vyrobil falešný dokument o zahájení úkonů trestního řízení.

Muzikář se tak měl stát bezdůvodně podezřelým z podvodu.

V okamžiku, kdy Holub materiál Gáboríkovi v květnu předával, je ale oba zadrželi vyšetřovatelé protimafiánského útvaru (ÚOOZ).

Holub i Gáborík od té doby čelí obvinění. Důvodem vytvoření údajně podvrženého dokumentu byla podle listu snaha kompromitovat a fakticky zničit reputaci Muzikáře, který v Praze vede pobočku velké americké právní kanceláře Weil, Gotshal & Manges.

Tato advokátní firma přitom už řadu let zastupuje stát v několika velkých soudních sporech a arbitrážích, v nichž jde o miliardy korun. Jejich služby využívá především Ministerstvo dopravy (MD) a Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) ve sporech se zhotoviteli řady staveb včetně různých dálnic a také České dráhy (ČD).

Pravděpodobně kvůli více než miliardovému sporu státního dopravce s plzeňskou strojírenskou firmou Škoda Transportation o dodávku dvaceti lokomotiv a následnému policejnímu prověřování průběhu této arbitráže si údajně někdo u obviněného Gáboríka s Holubem objednal "kompro" proti Muzikářovi, aby ho veřejně poškodil, a jeho právnický tým by pak nejspíš z případu musel vycouvat.

Kdo, to se prý policii zatím zjistit nepodařilo. Byli to přitom advokáti z Weil, Gotshal & Manges, kdo v lednu kvůli údajně pochybnému listopadovému verdiktu ve prospěch Škody Transportation v arbitráži s ČD podali jako právníci tohoto státního dopravce trestní oznámení na dva z rozhodců tohoto sporu.

ČD totiž mají podle rozhodců zaplatit firmě více než 1,2 mld. Kč.

Případ začala řešit protikorupční policie, oddělení na tamním odboru korupce, které tehdy nevedl nikdo jiný než Holub.

Samotného advokáta Muzikáře nynější informace o cílené snaze ho zdiskreditovat pomocí falešného usnesení šokovaly. "Když jsem si to přečetl v novinách, tak mi to vyrazilo dech. Naše kancelář dlouhodobě hájila zájmy státu a velice úspěšně. A pokud se dozvíte, že součást státní moci se pokouší podílet na nějaké diskreditaci právníků zastupujících stát a chce jim uškodit, tak vás to samozřejmě šokuje," řekl ve čtvrtek Právu.

V tašce byla spousta materiálů a jeden z nich se týkal postupů, jakým způsobem kriminalizovat a dehonestovat naši kancelář i mou osobu právě v kauze Škoda Transportation.

Karel Muzikář, advokát V minulosti v rámci velkých sporů, kdy zastupoval stát, zažil podle svých slov tlaky a osočování z různých stran, nynější kauza prý svou intenzitou "překračuje všechny hranice".

"Tady se skutečně jedná o organizovaný zločin, na kterém se některé složky státní moci podílejí a jsou na ten organizovaný zločin napojeny," míní Muzikář.

Připustil, že už se k němu před časem donesly spekulace o tom, že při zatčení Holuba s Gáboríkem měli podezřelí u sebe nějaké materiály týkající se sporu ČD se Škodovkou.

"Někdy na konci května či v červnu se ke mně dostala informace, která putovala mezi advokáty jako šeptanda, že když byli tito pánové chyceni policisty ÚOOZ, tak v tašce byla spousta materiálů a jeden z nich se týkal postupů, jakým způsobem kriminalizovat a dehonestovat naši kancelář i mou osobu právě v kauze Škoda Transportation," nastínil Muzikář.

Tehdy to prý považoval za drby. Na dotaz redakce, zda už ho policie kvůli kompromitujícím materiálům kontaktovala, odmítl odpovědět s tím, že to nemůže komentovat.

Muzikář nicméně potvrdil, že minulý týden on i kolega vypovídali na policii, která prověřuje zmiňovanou arbitráž ČD se Škodovkou na základě lednového oznámení ČD.

"V drtivé většině sporů, kdy jsme zastupovali stát, jsme byli úspěšní a zachránili jsme ČR přes 27 mld. Kč. Z toho se mohu domnívat, že naše angažmá v kauze obrany ČD je někomu hrubě nepříjemné. Nemám ale žádné důkazy ani indicie, abych na někoho ukázal prstem," poznamenal Muzikář.

Před třemi lety přitom obdržel varování od muže, který si odpykával ve věznici Mírov trest za hospodářské delikty. Jmenoval se Petr Hruška a v dopise mu napsal, že pro něj má zásadní informace o tom, že proti němu určitá skupina lidí chystá nějaké kroky.

Muzikář ho nebral vážně a muž později ve vězení spáchal sebevraždu. Benešová: Nevěřím, že Hruška spáchal sebevraždu Hruška byl mezi policisty i v české justici známý tím, že se neustále hlásil jako možný a důležitý svědek k řadě neobjasněných a mediálně známých případů.

Chtěl si prý zpestřit pobyt za mřížemi a dostat se z Mírova alespoň na pár hodin jinam na výslech či výpověď k soudu. Advokátka Muzikáře Marie Benešová na něj vzpomíná v souvislosti se svou další klientkou, bývalou ústeckou hejtmankou Janou Vaňhovou.

Hruška jí v listopadu 2013, krátce po vraždě jejího životního partnera, chomutovského podnikatele a vlivného člena ČSSD Romana Housky, napsal dopis, kde tvrdil, že se někdo chystá zastřelit i ji samotnou. Dokonce napsal i konkrétní datum, kdy mělo jít ženě o život.

Vaňhové se nakonec nic nestalo a Benešová je dodnes přesvědčená, že vraždu Housky si někdo objednal, dodnes se ale nezjistilo, kdo to byl. Než policie v této souvislosti Hrušku vyslechla, zemřel. "Měl se oběsit v cele na tkaničkách od bot v době, kdy měl být eskortován k výslechu. Nevěřím tomu, že to byla sebevražda," tvrdí dnes Benešová.

"Lady Opencard"
žalobkyně Máchová inkasovala za jeden z úniků citlivých informací cca 23 000,- Kč!

Máchovou policisté zadrželi kvůli obavě, že by mohla ovlivňovat případné svědky, policejním výslechem ale důvody pro vazbu zřejmě odpadly.

Policisté žalobkyni podle dřívějších informací spojují s hlavním obviněným v rozsáhlé kauze Bereta, zaměřené na dlouhodobé obchodování s citlivými policejními informacemi.

Tím je někdejší policista a současné soukromé očko Igor Gáborik, který měl od svých kontaktů uvnitř struktur policie nebo dalších orgánů dlouhodobě nakupovat neveřejné informace.

A podle policejních dokumentů, se kterými potenciálně existovala možnost se "veřejně" seznámit, mu měla citlivá data dodávat i Máchová.

Celou kauzu, v jejímž rámci byl obviněn také vysoký důstojník dnes už neexistující protikorupční policie Radek Holub, osobně dozorovala pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová.

Kauzu zpracovávají příslušníci Národní protidrogové centrály a jde o případ, kde již probíhá vyšetřování.

Policie proti dvěma osobám rozšířila trestní stíhání, a to pro zneužití pravomoci úřední osoby, u jedné z nich ve formě návodu," přiblížila ve středu Bradáčová.

Doplnila, že dále kriminalisté nově obvinili třetí osobu, u níž se jedná o zneužití pravomoci úřední osoby a zločin přijetí úplatku.

Na otázku, zda je mezi obviněnými Máchová a jestli je ona právě tou, koho policie zadržela, vrchní státní zástupkyně odvětila: "Mohu pouze potvrdit, že mezi těmi třemi stíhanými je i jedna osoba v pozici státního zástupce."

Původně případ, související s možným propojením klíčových lidí z bezpečnostních a justičních kruhů s podsvětím, vedli policisté z protimafiánské jednotky vedené Robertem Šlachtou.

Po jeho odchodu do civilu a sloučení obou klíčových celostátních útvarů letos v létě přešel spis i s jeho zpracovateli pod protidrogovou centrálu.

Kritika za Opencard Šlachta přitom už dříve naznačoval, že právě akce Bereta mohla být jedním z důvodů, proč se vedení policie mělo rozhodnout "jeho" útvar sloučit s protikorupční jednotkou.

Máchová už byla krátce zadržena a vyslechnuta na jaře po obvinění Gáboríka a Holuba. Dle informací Policie ČR se měla Máchová scházet s Gáboríkem pravidelně, přičemž spojku jim měl dělat i její životní partner Bohumil Holubec.

V minulosti Máchová čelila ostré kritice zejména kvůli svému působení v rámci kauzy Opencard, kterou u soudu "odnesly" pouze malé ryby, zatímco magistrátní špičky z doby primátorování Pavla Béma (ODS) se vyšetřování a soudních líčení účastnily pouze jako svědci.

Máchová je oprávněně spojována i s řadou dalších kauz, které ...

Něco je shnilého ve státě ve státě českém! Tragédií je, že organizovaný zločin je prorostlý jak do justice tak do ...! Není akceptovatelné, aby si někdo myslel, že je nad zákonem!Zamračený



Kauza Vidkun

26. prosince 2017 v 8:46 | Che Guevara |  Politika ČR
Případ se týká také možného ovlivňování některých trestních kauz i úniků informací z trestních spisů, v jehož rámci jsou také obviněni dva vysoce postavení policisté, náměstek olomoucké krajské policie Karel Kadlec a jeho podřízený Radek Petrůj.

Dalšími obviněnými jsou pak bývalý olomoucký hejtman za ČSSD Jiří Rozbořil a podnikatel a přítel bývalého ministra vnitra za ODS Ivana Langera Ivan Kyselý.

Detektivové zatkli také Langera a šéfa olomoucké expozitury Generální inspekce bezpečnostních sborů Tomáše Uličného a provedli u nich domovní prohlídky. Ti pak ale nakonec obviněni nebyli.

Dle relativně "veřejně" dostupných informací byli vyslechnuti dva podnikatelé, několik olomouckých policistů a civilních zaměstnanců policie.

Kauza byla policií veřejnosti prezentována jako odhalení mocensko-klientelistické sítě.

Jak se ale skutečně rodila, to si "ponechávají" Šlachtovi detektivové pro sebe.

Nejde o jednoduchou a snadno čitelnou kauzu a rozhodně to není veselé čtení.

Cílem není hodnotit vinu či nevinu aktérů příběhu, ale pravdivě popsat, jak se příběh odehrál. Je třeba začít od úplného začátku. Začátku, který nakonec vyvrcholil doslova a do písmene válkou olomouckých policistů.

Pro kauzu Vidkun jsou klíčové tři příběhy. U dvou z nich byl od počátku jasným cílem detektivů ÚOOZ exministr vnitra Ivan Langer.

První příběh se začíná odvíjet v roce 2012, kdy olomouckého policejního náměstka Karla Kadlece začal prověřovat příslušník Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Petr Netušil.

Kadlec v té době nařídil podřízeným vyšetřit nevýhodný pronájem domu města na olomouckém Horním náměstí, v němž sídlila vyhlášená dietní restaurace U kejklíře. Vyšetřovací verze tehdy zněla, že Kadlec do vyšetřování případu neoprávněně zasahoval. Tato konstrukce údajné trestné činosti se nicméně nakonec nepotvrdila.

Do příběhu navíc vloni na podzim zasáhl olomoucký soud a finanční nesrovnalosti v pronájmu nemovitosti potvrdil s tím, že město na pronájmu skutečně výrazně tratilo.

Problematický dům nakonec od města koupil podnikatel Ivan Kyselý, do firmy později (v roce 2014) kapitálově vstoupil jeho přítel Ivan Langer.

V září 2014 pak sepsal žalobce olomouckého Vrchního státního zastupitelství Petr Šereda třaskavý materiál. Bez konkrétně pojmenovaných důkazů a podrobností v něm tvrdí, že po skončení politické kariéry Ivana Langera došlo k převedení některých obchodních společností, respektive podílů v nich, ovládaných Ivanem Kyselým na Langera, nebo jím ovládanou společnost MI Invest.

Kyselý a Langer pak podle Šeredy měli společně ovládat společnost IES Moravia Real, která vlastní řadu hitorických domů v Olomouci, jež odkoupila od města. "Existuje důvodné podezření, že společnosti skupiny IES, které byly dříve formálně ovládány Kyselým, mohly být ve skutečnosti již dříve ovládány Kyselým a Langerem společně," napsal Šereda.

Podle zprávy Šeredy měl Kyselý takto "utajeně" krýt Langerovy realitní transakce už od roku 2009, kdy byl politicky činný.

Citovaný dokument sice obsahuje pouze zmíněná tvrzení Šeredy, přesto se ale stal jedním ze základních stavebních kamenů kauzy, pojmenované podle norského fašisty a kolaboranta Vidkuna Quislinga.

Detektivové pak zahájili leč na Ivana Langera.

Pro pochopení děje je nutné připomenout i jeden velice důležitý fakt. Když se Robert Šlachta stal šéfem ÚOOZ, často navštěvoval svého šéfa, tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera, doma v Olomouci.

Po konci Langera na postu ministra ale Šlachtův vztah k nadřízenému zjevně metamorfoval. Doba se změnila, z některých přátel se stali přátelé špatní. Metamorfóza vztahu vyvrcholila zatčením zmiňované šestice lidí a obviněním čtyř z nich.

Na tuto dějovou linii po čase zareagoval jeden z obviněných v kauze Vidkun Radek Petrůj a popsal, jak se skutečně stala podle něj. Podal kvůli tomu trestní oznámení, které na konci loňského listopadu poslal na GIBS a Nejvyšší státní zastupitelství. Tvrdí v něm, že inspektor GIBS Netušil, který byl později popotahován za zneužívání interních fondů, se stal později informačním zdrojem šéfa ostravské expozitury ÚOOZ Jiřího Komárka.

Právě Jiří Komárek je považován za "otce" celé kauzy Vidkun. Komárek podle tvrzení Petrůje sepsal na základě informací od Netušila klíčový úřední záznam, z něhož pak vycházel ve své analýze žalobce Šereda.

Spis k vyšetřování pronájmu domu z Horního náměstí byl přitom několikrát olomouckými žalobci osobně kontrolován. "Z materiálu vůbec nevyplývá, že by si Komárek ověřoval skutečnosti získané od informačních zdrojů, ačkoli k tomu měl prostor a příležitost.

V souvislosti s dalšími skutečnostmi se zde spíše nabízí spekulace, zda to nedělal záměrně," tvrdí Petrůj.

Aktéry druhého příběhu jsou pak už zmiňovaný obviněný náměstek olomoucké krajské policie Karel Kadlec a jeho bývalí podřízení. V jejich čele stál kriminalista Tomáš Adam, skupinu dále tvořili detektivové Jan Lisický, Jan Pavel, Pavel Schejbal a Zdeněk Zapletal.

Po jedné z pravidelných porad se v olomouckém policejním sboru objevila listina, která tvrdila, že Kadlec byl na poradě na Adama sprostý a urazil ho na cti. Z popudu policejního ředitele začal tento incident vyšetřovat vnitřní odbor. Kadlecovi podřízení se pak rozdělili na dva tábory.

Vnitřní odbor nakonec případ předal na GIBS, který jej začal vyšetřovat jako urážku mezi vojáky. Inspektoři ale nakonec případ odložili a Kadlece už nebylo možné potrestat ani kázeňsky, protože uplynula lhůta pro možné projednání přestupku. A byla zažehnuta válka v olomoucké policii.

Shodou okolností nějaký čas po oné inkriminované poradě se jeden z Kadlecových podřízených, Libor Šamšula, olomouckému policejnímu řediteli zmínil o tom, že snahou odpůrců Kadlece bylo odstranit ho z funkce.

Ředitel o tomto přiznání sepsal úřední záznam.

K podobnému závěru pak došli i olomoučtí inspektoři, incident ale zapadl a lidé kolem Adama ve svém boji proti Kadlecovi pokračovali. Zmiňovaných pět rebelů si k sobě z Olomouce za nějaký čas přetáhl šéf ostravského ÚOOZ Jiří Komárek.

Všichni se pak aktivně podíleli na kauze Vidkun, namířené proti jejich dřívějšímu nadřízenému. Jeden z obviněných v kauze Vidkun popisuje aktivity bývalých kolegů následovně. "Aktivně se na Vidkunu podíleli a já se domnívám, že si ho vymysleli.

Za důležité považuji, že začátek trestního řízení navazuje na odchod těchto pracovníků na ÚOOZ. Je nutné podotknout, že plukovníka Komárka s některými z těchto policistů pojí mnohaleté pracovní i osobní vztahy. Komárek se osobně angažoval v jejich přetažení na ÚOOZ a ti prohlašovali, že se na krajské ředitelství do Olomouce vrátí. Už v minulosti si zcela nepokrytě rozdělovali posty," tvrdí mimo jiné ve svém oznámení jeden ze čtyř údajných Vidkunů Radek Petrůj.

Na Petrůjově tvrzení rozhodně něco bude.

Detektiv Šamšula, který popsal motivaci a antagonismus bývalých kolegů vůči náměstkovi Kadlecovi, od policie odešel a stal se šéfem městské policie v nedalekém Šternberku. Na stejný městský úřad později zamířil i někdejší inspektor Petr Netušil.

Vůdčí osoba revolty proti olomouckému policejnímu náměstkovi Kadlecovi, detektiv Tomáš Adam, se po odchodu z ÚOOZ (vloni reformovaném na Národní centrálu proti organizovanému zločinu) stal také policejním náměstkem. A to v nedalekém Prostějově.

Další z aktérů olomoucké války policajtů, podplukovník Jan Lisický, byl nedávno jmenován šéfem odboru obecné kriminality policejního ředitelství Olomouckého kraje. Jako vyšetřovatel vedl obdobně laděnou pražskou kauzu Bereta, v níž jsou obviněni bývalý policista, detektiv z protikorupční policie, celník a státní zástupkyně.

Z olomoucké policie také prosakují informace, že by se Lisického podřízeným či kolegou mohl stát další z protagonistů války policajtů Jan Pavel.

...

Brečet - brečet - brečet nebo osobně vzít hůl do ruky, když vídíme slepotou postiženou spravedlnost!Zamračený



Kauza Lithium

18. prosince 2017 v 23:09 | Che Guevara |  Politika ČR
Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále "MPO") nepodepsalo memorandum o porozumění s australskou společností, jak tvrdilo, ale s australským odštěpným závodem patřící firmě z Panenských ostrovů, neprůhledného daňového ráje.

Odštěpný závod je v právním smyslu věc (např. dům), jde tedy o předmět, a nikoliv subjekt práva.

MPO podepsalo memorandum s nastrčeným "bílým koněm", kterou firma z Panenských ostrovů vlastní v Austrálii. Zároveň v memorandu uvedlo, že by mělo zájem s touto australským nastrčeným "bílým koněm" v budoucnu podepsat další smlouvy.

Šlo o úmysl, nebo to byla nekompetentnost?

Vědělo MPO, že podepisuje dohodu s věcí, která nemá v českém právu právní subjektivitu?

A že taková dohoda může být od počátku absolutně neplatná, protože s věcí jako takovou nelze podepsat žádnou smlouvu, natož memorandum?

Jelikož bývalý ministr Havlíček prohlásil, že přípravu memoranda o porozumění konzultoval s odborníky na mezinárodní právo, jak na svém MPO, tak na ministerstvu financí (dále jen "MF"), je pravděpodobné, že to ministerstvo vědělo, anebo vědět mělo.

Proč to ale ministerstvo dělalo? Proč podepisovalo memorandum s australským odštěpným závodem (věcí vlastněnou firmou z Britských Panenských ostrovů)?

Možná vysvětlení jsou 2:
1) MPO chtělo skrýt, že poskytuje výhody firmě z netransparentního daňového ráje
2) MPO chtělo dostat memorandum pod ochranu smlouvy o ochraně investic s Austrálií - to by nebylo možné, kdyby šlo o firmu z Panenských ostrovů - a sjednat tak skrytě výhodu pro českou firmu, kterou firma EMH z Panenských ostrovů vlastní.

Celá tato konstrukce sjednání memoranda s nezpůsobilou australskou součástí firmy z Panenských ostrovů vlastnící českou firmu, působí fiktivně a účelově. Vtírá se otázka, zda ze strany MPO nešlo o zneužití australské dohody o ochraně investic za účelem sjednání neoprávněné výhody pro českou firmu.

Jestliže MPO vědělo, že sjednává memorandum s australskou věcí, a nikoliv subjektem práva, muselo zároveň vědět, že australský odštěpný závod společnosti z Panenských ostrovů nemůže v ČR podnikat. To znamená, že ani jeden z nich nemůže v ČR provádět sám o sobě ani průzkumnou činnost, ani zpracování lithia podle hornického zákona, ani získávat k takovým činnostem jakákoliv povolení, jak jim umožňuje memorandum.

Jestliže zahraničnímu subjektu MPO umožňuje činnost, ke které tento subjekt nikdy nemůže získat příslušné povolení, nelze si nepoložit otázku, zda se oba dva nedopouštějí trestného činu neoprávněného podnikání.

Naopak, jestliže se memorandum týká jiných subjektů, než které je podepsaly, jež jsou v ČR a mají příslušná oprávnění, jako např. společnost Geomet, pak se může jednat o sjednání neoprávněného prospěchu této firmě. Může jít například o nedovolenou veřejnou podporu.

Poslední nezodpovězenou otázkou zůstává, kdo mohl mít ze sjednání memoranda prospěch?

Pokud je na Cínovci lithia hodně, budou zisky plynoucí z Česka na Panenské ostrovy pohádkové. Akcionáři firmy EMH z Panenských ostrovů si můžou mnout ruce, zejména těch 7% českých akcionářů, kteří v březnu tohoto roku akcie této firmy vlastnili. Tito akcionáři si mohou gratulovat, potencionálně mohou získat více než 90% zisků z těžby lithia a ještě se vyhnout zdanění. Pokud však mezi těmito českými akcionáři -schovanými za netransparentní firmu z daňového ráje - jsou osoby, které měly co do činění s podpisem či přípravou memoranda, zase až tak šťastnými výherci být nemusí. Každá koruna, kterou z výnosů z akcií získají, může být kvalifikována jako úplatek: a to podle českých, australských i britských zákonů.

Naopak, pokud je na Cínovci lithia málo a podepsání memoranda by mohlo sloužit pouze k vyhnání ceny vysoce spekulativních investičních certifikátů (na britské nebo australské burze se neobchodují akcie EMH, ale investiční certifikáty) firmy EMH z Panenských ostrovů nahoru a k jejich následnému rychlému prodeji před následným poklesem, mohlo by se jednat o burzovní manipulaci par excellence, za kterou by se nemusel stydět ani "Vlk z Wall Street".

Pokud tyto vysoce spekulativní investiční certifikáty nakoupila jakákoliv osoba, která se účastnila sjednání či podepsání zmíněného memoranda o porozumění, mohlo by se jednat o takzvaný "insider trading" neboli zneužití neveřejně přístupných informací k vlastnímu obohacení na burze.

Ať už je na Cínovci lithia hodně či málo, nejdůležitější je nyní rychle zjistit všechny české majitele akcií nebo investičních certifikátů obchodovaných přes burzu lithiové firmy z Panenských ostrovů.

Firma sama uvádí, že je australskými a britskými burzovními zákony regulována. Jelikož jedním ze základních principů burzy je dohledatelnost všech transakcí, neměl by být problém, aby odpovědné australské i britské orgány v řádu dnů dohledaly, kteří Češi přes australskou či britskou burzu v poslední době nakoupili či prodali investiční certifikáty zmíněné firmy z Panenských ostrovů.

V tomto ohledu bude zásadní zjistit, zda tito čeští investoři firmy z Panenských ostrovů, která má přes svou dceřinou firmu v Česku přednostní práva na těžbu lithia, nejsou politici či úředníci, jež připravovali memorandum o porozumění.

V takovém případě by šlo o korupci podle českých i australských či britských zákonů.

České orgány by proto měly okamžitě požádat australské i britské orgány o spolupráci, konkrétně o výpisy vlastníků účtů akcií firmy EMH z Panenských ostrovů.

Arogance, nenažranost a drzost některých bezskrupulózních šmejdů je neuvěřitelná!Zamračený

Kauza MUS

15. prosince 2017 v 20:13 | Che Guevara |  Politika ČR
Z české kauzy (obžaloby) Mostecké uhelné společnosti (MUS) vyplývá, že podnikatelé Petr Pudil a Vasil Bobela, kteří se podíleli na privatizaci Mostecké uhelné společnosti, byli jejími spoluvlastníky a vydělali na ní miliardy korun.

Řeč ale není o obžalovaných a souzených uhlobaronech Koláčkovi, Čmejlovi a spol., kteří čelí trestnímu stíhání v Česku a ve Švýcarsku, nýbrž o podnikatelích Petru Pudilovi a Vasilu Bobelovi.

Spolumajitelé skupiny BPD Partners patří do první miliardářské ligy a trestní stíhání v kauze privatizace severočeských dolů se jich netýká. Jak ukazuje text české obžaloby kauzy Mostecké uhelné společnosti (MUS), kterou se LN podařilo získat, jména Petra Pudila a Vasila Bobely příběhem MUS v jeho důležitých pasážích kontinuálně proplouvají.

Tým podnikatelů a manažerů ještě před 20 lety představoval partu kolegů a přátel, dnes se skupinka rozdělila na dva znesvářené tábory. Fakt, že Pudil s Bobelou z celého případu vyklouzli, a na celé kauze ještě vydělali, zanechal mezi uhlobarony křivdu.

Peníze vrácené do Appianu Když se v květnu 1999 americká skupina Appian Group ucházela o koupi státního podílu v MUS (v té době ovládala již 50,02% akcií, od státu se ucházela o 46% balík), zaslala na ministerstvo průmyslu a obchodu ovládaného tehdy ministrem Miroslavem Grégrem několik dopisů s představou, jak by obchod mohl vypadat. Jeden z nich podle textu obžaloby sepsal i tehdy 24letý manažer ze společnosti Investenergy (vyjednávající koupi MUS pro skupinu Appian) Petr Pudil. Appian nakonec státu zaplatil 650 mil. Kč.

Vyšetřovatelé mají za to, že České republice takovým prodejem vznikla škoda 3,3 mld. Kč. Obžaloba na základě znaleckých posudků dospěla k závěru, že tehdejší vláda Miloše Zemana si za akcie Mostecké uhelné společnosti měla říct minimálně 3,9 mld. Kč. Policie a státní zastupitelství se domnívají, že skupina kolem Antonína Koláčka a spol. uvedla stát v omyl. Obvinění si vyslechli Koláček, Jiří Diviš, Petr Kraus, Oldřich Klimecký, Marek Čmejla a Robert Sýkora.

Detektivové šestici obžalovaných kladou za vinu i to, že podíl v MUS si koupili za peníze, které vytáhli ze samotného podniku a prostřednictvím sítě offshorových "skořápek" je pak poslali zpět do "svého" Appianu. Obžalovaní jsou proto podezřelí, že z MUS vytunelovali 150 mil. USD (zhruba 3 mld. Kč).

Kriminalisté v obžalobě konstatovali, že tyto vyvedené 3 mld. Kč posloužily obžalovaným k ovládnutí MUS. "Získané akcie tedy představují bezprostřední výnos z trestné činnosti, který obviněni získali a kontrolovali," píše se v obžalobě, kterou mají LN k dispozici. Jinými slovy, MUS představovala podle policistů majetek, který obžalovaní získali trestným činem.

Appian si MUS ponechal pouze 5 let. V roce 2004 doly za 6 mld. Kč koupili Koláček, Měkota (oba po 40%) a také Pudil s Bobelou, kteří získali po 10%. Uhlobaroni už ale MUS neovládali jako fyzické osoby, nýbrž každý z podnikatelů prostřednictvím vlastního lichtenštejnského "anštaltu" (jedna z forem právnické osoby podle lichtenštejnského právního řádu). Zastřešující společnost Czech Coal N. V. ovládaná Koláčkem a spol. přes jejich anštalty sídlila v Nizozemsku.

Problém však byl, že o případ privatizace MUS, konkrétně o Koláčka a Měkotu, se začala v té době zajímat švýcarská policie. Čtveřice podnikatelů se začátkem roku 2008 domluvila, že Koláček s Měkotou se stáhnou do pozadí a svůj podíl ve společnosti oficiálně prodají - aby vyšetřování jejich společnost zbytečně nepoškozovalo. Koláček s Měkotou převedli své podíly na Pudila s Bobelou, každý za 2 mld. Kč - Koláček tuto částku označuje jako zálohu. Nadále se však měli účastnit vedení firmy a rozhodnutí, komu se doly prodají, a z případného prodeje inkasovat částku odpovídající výši jejich původního akcionářského podílu. (Doly nakonec v roce 2010 plně ovládla firma Indoverse miliardáře Pavla Tykače za 21 mld. Kč)

Navzdory několika změnám majitelů a vlastnických struktur však šlo stále o původní majetek MUS, který byl podle policie na přelomu milénia získán na základě kriminálního jednání. Když policie v rámci vyšetřování začala podezřelým zabavovat majetek a obstavovat účty, zasáhla jen u Koláčka s Měkotou. Naopak Pudila a Bobely, kteří vlastnili tutéž MUS jako jejich dva obchodní partneři, se vyšetřování nedotklo. Někdejší uhlobaron a dnes vyznavač buddhismu Antonín Koláček, kterého obžaloba považuje za mozek operace vedoucí k ovládnutí MUS, je přesvědčen, že vyšetřování doma i ve Švýcarsku je pokřivené.

"Považuji celý příběh vyšetřování privatizace MUS za velmi zvláštní. Nemyslím si, že v něm jde o spravedlnost, ale pouze o peníze," řekl LN Koláček. Podle něho mu Pudil s Bobelou dluží 4 mld. Kč (Pudil s Bobelou jeho názor nekomentují). Koláček však naráží i na skutečnost, že tím, kdo na případu ještě může vydělat, je Švýcarsko.

Tamní justice zatím dospěla k nepravomocnému rozsudku nad českými uhlobarony. Pokud by Švýcarům připadly zmražené peníze a v platnosti zůstaly finanční tresty pro odsouzené, alpská země by si přišla zhruba na 22,6 mld. Kč.

Advokátka Karolina Zelenková, která zastupuje ostatní Koláčkovy "privatizační" kolegy, míní, že ke stíhání jejích klientů v Česku ani ve Švýcarsku není důvod. Podle ní privatizace byla správná, což má dokládat skutečnost, že podnik dodnes prosperuje. "K charakteru osob, které si před soudem ve Švýcarsku hrají na poškozenou stranu (míněni Pudil, Bobela a Tykač - pozn. red.) a požadují pro sebe miliardy korun, zatímco ve stejný moment v českých médiích bezelstně prohlašují, že akvizicí společnosti Czech Coal učinili životní obchod, asi není třeba nic dodávat," napsala Zelenková LN.

Státní zástupce Radek Bartoš, který má případ na starosti, však odmítá, že by kriminalisté při vyšetřování používali dvojí metr. Žalobce LN vysvětlil, že Pudil s Bobelou se nepodíleli na vytvoření počátečního mechanismu, na jehož základě Koláček a spol. na konci devadesátých let podle vyšetřovatelů vytunelovali MUS. Podle Bartoše se nedopustili trestného činu, který vedl k ovládnutí MUS. Akcie podniku, které získali Pudil s Bobelou, proto podle policie nebyly "poskvrněné" kriminálním jednáním. Peníze, za které si Pudil s Bobelou 20% podíl Mostecké uhelné pořídili, nebyly podle obžaloby špinavé. "U Vasila Bobely a Petra Pudila není dána příčinná souvislost mezi stíhaným jednáním a následnými transformacemi toho, co bylo stíhanými trestnými činy získáno. U obviněného Antonína Koláčka je v podané obžalobě dovozována kontinuální kontrola příslušných majetkových hodnot od doby ovládnutí MUS za její vlastní prostředky až do posledního prodeje akcií právnickým osobám Vasila Bobely a Petra Pudila," napsal LN žalobce Bartoš z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.

V Česku je vyšetřování ve stadiu, kdy se čeká, až se s obžalobou seznámí soud. Posléze by mělo být nařízeno soudní líčení.

Ve Švýcarsku se případ podivně zasekl. Soud tam proběhl již na podzim 2013. Od té doby nebylo nařízeno odvolací jednání.

Jednoznačně prasárna, na kterou by se nemělo v ČR zapomenout, a její hlavní aktéři by měli být po zásluze potrestáni!Zamračený

Kauza OKD

15. prosince 2017 v 19:58 | Che Guevara |  Politika ČR
Bývalé vlády ČSSD měly informaci o prodeji pod cenou U soudu, který se v pátek 13. října navrátil k projednávání kauzy OKD, se objevil dokument, dle nějž se vláda v roce 2004 rozhodovala, zda své akcie prodá společnosti Karbon Invest. Jde o důvodovou zprávu, dle níž v odhadu ceny není zahrnutý veškerý majetek OKD. Předkládal ji tehdejší ministr financí a nynější premiér Bohuslav Sobotka.

Týden před volbami, v "pátek třináctého", se soud navrátil k projednávání kauzy OKD, ve které se rozhoduje, proč stát tratil při prodeji svého podílu v těžařské společnosti skoro 6 mld. Kč. Obžaloba tvrdí, že vinou špatného znaleckého posudku, který ohodnotil cenu jen na 2,08 mld. Kč. Případ se však do rukou justice vůbec nemusel dostat. U soudu se objevil dokument, podle nějž se vláda v roce 2004 rozhodovala, zda své akcie prodá společnosti Karbon Invest. Jde o důvodovou zprávu, kterou LN získaly. Na stranách dvě a tři se v ní jasně uvádí, že ve znaleckém odhadu ceny nejsou zahrnuté dceřiné společnosti a další majetek. To znamená, že vláda měla od počátku k dispozici informaci, že v posudku část ocenění chybí a že by měla požadovat více. Ale nezohlednila ji. Ministři mohli a měli vědět

Paradoxní je, že právě kvůli tomu stáli před Obvodním soudem pro Prahu 2 autor posudku Rudolf Doucha a dva exmanažeři Fondu národního majetku (FNM), který byl tehdy podřízen ministerstvu financí a chystal privatizaci OKD i s jejími 44 tisíci hornických bytů a 30 firemními dcerami. Právě Doucha ze společnosti Vox Consult vypočetl cenu 46% balíku akcií státu na 2,08 mld. Kč. Celou dobu se u soudu bránil tím, že jeho úkolem bylo dodat pouze ocenění akcií OKD, nikoli celého majetku. 13 let stará důvodová zpráva mu dává za pravdu. Ministři při svém politickém rozhodnutí o privatizaci mohli a měli vědět, že prodávají víc. Z tehdejší politické reprezentace nikdo soudnímu řízení nečelí. Na čistotu transakce měl coby ministr financí v té době dohlížet nynější premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) a v březnu 2004 dokument vládě předkládal.

Na dotaz LN, zda se otázkou neoceněných dceřiných společností zabýval, neodpověděl. Podobnému dotazu však čelil už při zářijovém přelíčení. Položil jej Tomáš Gřivna, advokát Pavla Kuty, jednoho z dvojice obžalovaných exmanažerů FNM. Sobotka nebyl schopen potvrdit, zda vláda vzala upozornění důvodové zprávy v úvahu. Vyšší hodnota "Četl jste ten materiál?" dotázal se Gřivna premiéra. "Po 13 letech nemohu potvrdit, že bych celý materiál četl," reagoval Sobotka. Právníka také zajímalo, zda vládnímu materiálu exministr financí rozuměl. Na to Sobotka odvětil, že pokud by měl nějaké nejasnosti, obrátil by se na pracovníky ministerstva. Gřivna se pak zeptal přímo: "Věděl jste, že ocenění Vox Consult nezahrnuje posouzení hodnoty majetkových podílů OKD ve společnostech, které tvoří nereprodukční část skupiny OKD?" To znamená dceřiné společnosti a další nezahrnutý majetek. "Tuto informaci jsem nevěděl," odpověděl Sobotka.

Vládní dokumenty z roku 2004 však jasně dokládají, že ji vědět mohl, protože byla obsažená v materiálu, který coby tehdejší ministr financí osobně nesl kabinetním kolegům. Nejpozději od března 2004 měl tedy kabinet na stole informaci, že ocenění nezahrnuje veškerý majetek OKD. V tabulce číslo 1 se ministři navíc mohli dozvědět, že hodnota státního podílu v OKD činila podle výkazů firmy ještě v září 2003 celkem 13,48 mld. Kč. Navzdory tomu kabinet odmávl prodej za částku 2,25 mld. Kč. Tentýž vládní materiál obsahoval také informaci, že jen 3 náhodně vybrané podíly OKD v jiných společnostech - Metalimex, Sokolovská uhelná a Invest Břidličná - mají hodnotu 1,4 až 1,6 mld. Kč. Tím experti jasně naznačili, že skutečná hodnota podílu, který se stát chystal prodat, je mnohem vyšší.

Sobotkova výpověď Trestní řízení se však o 6 let později stočilo na znalce Rudolfa Douchu, místopředsedu výkonného výboru FNM Pavla Kutu a šéfa sekce strategických privatizací FNM Jaroslava Škurka. "Cena vzešla z dohody šéfů společnosti Karbon Invest s tehdejšími ministry financí Bohuslavem Sobotkou a průmyslu Milanem Urbanem," hájil se u soudu Škurek. Ani Urban nereagoval na dotaz LN, jak se vypořádal s informací z důvodové zprávy, že hodnota prodávaného dílu OKD je mnohem vyšší.

Sobotkovo zářijové svědectví, v němž uvedl, že už neví, jestli materiál četl celý, bylo důležité především pro obžalované exmanažery FNM. Jeho výpověď nahrála verzi, že před nadřízenými skutečně podstatné informace k privatizaci státního podílu v OKD nezamlčovali.

To je přitom podstatou obžaloby Tomáše Černého, vrchního státního zástupce z Prahy. Tato trojice podle něho pro vládu vypracovala zmíněný materiál, "přestože jim bylo zřejmé, že navrhovaná prodejní cena vychází z nesprávných závěrů znaleckého posudku Vox Consult, který stanovil tržní hodnotu podílu státu v OKD ve výši 2,08 mld. Kč". Státní zástupce v obžalobě zdůraznil: "A to zejména v otázce, že takto stanovená tržní cena nezahrnuje ocenění žádné z celkem 26 dceřiných a přidružených společností OKD." Žalobce Černý pominul, že se tyto informace promítly do vládního materiálu, podle nějž se ministři rozhodovali.

Schválená privatizace státního podílu Žalobce Douchovi vyčítá, že nezahrnul do posudku hodnotu dceřiných akcií. Podle Douchy ale státní zástupce nepochopil, co bylo jeho úkolem. Fond národního majetku po něm požadoval, aby ocenil OKD takzvanou výnosovou metodou. "Šlo výhradně o ocenění více než 11 mil. ks standardních akcí o jmenovité hodnotě 1000,- Kč," prohlásil u soudu. Upozornil, že za 8 let inkasoval stát na dividendách dceřiných společností jen 30 mil. Kč. Proto nebylo třeba započítat ostatní majetek společnosti.

Obžalovaní exmanažeři od počátku tvrdí, že si nic nenechávali pro sebe a o všem své tehdejší nadřízené ve FNM i na ministerstvu financí informovali. Proto také požadovali, aby byl vyslechnut jak Sobotka, tak někdejší ministr průmyslu a obchodu Milan Urban (ČSSD), jenž byl spolupředkladatelem zmíněného vládního materiálu.

Navzdory upozornění v podkladech schválila vláda Vladimíra Špidly (ČSSD) privatizaci státního podílu ve prospěch Karbon Investu za 2,25 mld. Kč. Zasáhl antimonopolní úřad a prodej zastavil s tím, že kvůli riziku možné nedovolené podpory státu a porušení pravidel EU si musí stát říct alespoň 3,5 mld. Kč. Akci v září 2004 dokonala vláda Stanislava Grosse (ČSSD). Balík s OKD odprodala za 4,1 mld. Kč Karbon Investu, s jehož majiteli už 1/2 roku skrytě o ovládnutí OKD jednal miliardář Zdeněk Bakala. Veřejně se k OKD přihlásil až v listopadu tohoto roku.

Extrémně málo času při vyšetřování kauzy si policie objednala posudek u společnosti AConsult. Na jeho základě je žalobce Černý přesvědčený, že minoritní balík akcií měl hodnotu 9,8 mld. Kč. Soudkyně Iva Fialová si posléze objednala expertizu revizních znalců ze společnosti Azet Konzult. Také těm přišla prodejní cena podivně nízká. Upozornili téměř na totéž, nač poukazovala už ona důvodová zpráva z roku 2004: že v ocenění, na základě kterého vláda prodávala podíl v OKD, chybějí rozsáhlé majetky. "Samostatně se měl ocenit i neprovozní majetek obsažený ve VOJ - Správa majetku, který kromě bytového fondu zahrnoval i další objekty bydlení a rekreační objekty, ubytovny Permon a Paskov ve Frýdku Místku, luxusní vilu a zámek Sobotín, nemocnici a polikliniku, nepotřebné administrativní objekty, garáže, jiné stavby a řadu nepotřebných pozemků," stojí v jejich závěru. Námitky měli však i proti policejnímu posudku, ten podle nich zase zahrnoval skutečnosti, o kterých znalec Doucha v době, kdy majetek oceňoval, nemohl vědět.

Kromě toho se během líčení ukázalo, že na splnění úkolu měl znalec extrémně málo času. Posudek vznikl za necelý měsíc. Nejprve přitom dostal Doucha na zpracování lhůtu 45 dní. Tu ale Fond národního majetku později zkrátil na 29 dní. Za svojí prací si ale Doucha stojí. "Trvám na tom, že můj původní posudek byl v pořádku. Neoceňoval jsem majetek, ale akcie," řekl LN před časem.

Je vůbec možné, že jsou lidi v ČR takové tupé ovce, které ...?Zamračený

Sobotkovi alias řitolezcovi e-maily

10. prosince 2017 v 6:59 | Che guevara |  Politika ČR
Sobotka - Sralbotka, unaven ze svého planého tlachání po celodenním střídání jedné schůzky za druhou, doma usedá k počítači, aby vyřídil poslední várku e-mailů. Spouští počítač, zapíná webový prohlížeč a vyťukává už téměř poslepu stránku www.seznam.cz a v ní vyplňuje přihlašovací údaje do své e-mailové schránky. Téměř poslepu proto, že to tak dělá už několik let. Už jako předseda ČSSD a elitní řitolezec, (nyní již zaplat 'bohu) bývalý premiér české vlády a tím pádem jeden z nejmocnějších politiků v zemi. Mohl by samozřejmě využít služeb úřadu vlády a do mobilu a notebooku si nechat nastavit "vládní" e-mailovou a dobře zabezpečenou schránku, Jenže to z nějakého důvodu Sralbotka nikdy neudělal. A tak se v "seznamácké" e-mailové schránce Sralbotkovi dennodenně hromadí vládní dokumenty, názory jeho spolupracovníků, důležité vnitrostranické informace a data.

Na stránce Seznam.cz mají účet statisíce Čechů. Je ale rozdíl, když si přes tuto schránku lidé posílají recepty na bábovku, fotky z dovolené u Jadranu či výsledky tajných vládních průzkumů veřejného mínění.

Proč?

Zejména proto, že by se mohlo stát to, co se stalo právě Sralbotkovi. Sralbotka, a samozřejmě nejen on, takřka dokonale rozdělil české veřejné mínění na dva nesmiřitelné tábory. Jeden je pro podporu uprchlíků z válkou zasažených zemí a druhý je naopak pro neprodyšné uzavření hranic. Sralbotka se svými postoji vždy řadil spíše do tábora prvního, alespoň to tak veřejnost vždy vnímala.

Velká část Čechů má Sralbotkovu prouprchlickou politiku za zlé. V politice nic nového - těžko se jako politik zalíbíte všem. Jenže téma uprchlíků je pro spoustu lidí otázkou natolik zásadní, že jsou ochotni kvůli ní chodit demonstrovat do ulic, hádat se na internetu a vůbec dělat vše pro to, aby dal jasně najevo svůj názor. A celkem logická úvaha je, že zatímco pro přijímání uprchlíků bývá ve společnosti jaksi její umírněná a mírumilovná část, proti uprchlíkům jsou naopak lidé, kteří nejdou daleko pro ostřejší výraz nebo dokonce ostřejší čin. Není se čemu divit. Lidé mají pocit, že Evropa je v ohrožení, a nechtějí ponechat nic náhodě. Už kvůli vlastním dětem.

V protiuprchlické části veřejnosti se ale nachází i jakési opravdu velmi specifické jádro, které si asi žádný politik nechce rozhněvat. Hackeři. Tedy lidé schopní vám z počítače na dálku udělat ruční mixér a to tak, že si toho sami ani nevšimnete. Lidé dokonale rozumějící technice a internetu. A když se to tak spojí vše dohromady, vznikne z toho kauza, ve které nehraje hlavní roli uplácení či klientelismus, ale docela obyčejná lidská hloupost.

http://www.white-media.info/hax.html

Kauzy korupčníka Kalouska!

5. prosince 2017 v 6:47 | Che Guevara |  Politika ČR
Kalousek (TOP 9), charakterový zmetek a regulérní alkoholik se podepsal pod několik aférek, který si zahrával s našimi důchody a daněmi.

Jistě si všichni vzpomínáte na to období kuponových privatizací, rozkrádání majetků a krachů bank. V roce 1993 je Kalousek jmenován ekonomickým náměstkem ministerstva obrany. Je to čas velkých změn, prodeje armádního majetku bývalé federace a Kalousek má na starost právě výběrová řízení a akviziční procesy. Zde je konečně ve svém živlu. Rozhoduje o miliardových zakázkách. Dodávky materiálu armádě, modernizace tanků T-72, štábní informační systém, padáky. To jsou jen střípky toho, co se dostalo ven.

Některé případy jsou skutečně pikantní a zaslouží si alespoň pár vět:

1) Kalousek se podílel na aféře s nefunkčními padáky a nepřímo nese zodpovědnost za mrtvé vojáky. V roce 1994 podepsal smlouvu s firmou Anex-Cirus na dodávku 2310 kusů padáků. Mimochodem tato firma v době podpisu smlouvy ještě ani právně neexistovala. Firma neměla s padáky žádné zkušenosti. Narychlo zaběhlý kšeft měl na svědomí smrt několika vojáků, kteří se na nekvalitních padácích zabili. Do médií uniklo jen jediné jméno zabitého vojáka. Jmenoval se Roman Prinich. Jen díky vojákově rodině a soudu požadujícího odškodnění, vyšlo najevo Kalouskovo pochybení. Když se informace o kvalitě padáků od firmy Anex-Cirus dostaly na veřejnost, podala firma na příslušném ministerstvo trestní oznámení a začala se soudit o úhradu stovek milionů korun. Smlouva byla však uzavřena velmi dobře. Konečná cena nebyla přesně stanovena a ministerstvo se jí později v letech 1998 - 1999 snažilo několikrát neúspěšně vypovědět. Soud však vzhledem ke znění smlouvy nařídil odebrat ministerstvu další nefunkční padáky za 114 milionů korun. Celkově zaplatil stát za smrtelně nebezpečné padáky řádově stovky milionů korun. Přesné číslo ministerstvo tají.

2) Další neméně zajímavou kauzou Kalouska je modernizace tanků T-72. Tato modernizace spolkla 19 miliard korun a byla podepsána Kalouskem a italskou firmou Oficcine Galileo a izraelskou firmou Nimda. Mimochodem i ta italská firma obsahovala velmi významný izraelský kapitál. Tenkrát se psal rok 1995, mělo dojít k modernizaci 353 tanků. Smlouvy byly skvěle sepsány. Nevyhovovaly státu, ale těm firmičkám. Lhůty dodávek se prodlužovaly a to bez jakýchkoli sankcí. Projekt se zdražoval stále více. Nakonec bylo rozhodnuto v roce 2001 o modernizaci pouhých 30 tanků.

3) Firma EDS, Kalousek a rok 1997. To všechno hovoří o další podivné kauze. Již předem šlo zřejmě o to, aby celý tendr vyhrála jedna firma, a to EDL. První kolo výběrového řízení vyhrála konkurenční firma Unisys. Vyhrál ten nepravý, a tak Kalousek zrušil výběrové řízení a vypsal nové. Opět nevyhrála EDL, ale Unisys. Kalousek tedy označil nabídku EDS za "výhodnější". Oprávnění vítězové z Unisys si tehdy stěžovali a obrátili se na policii s žádostí o ochranu, údajně byli vydíráni, aby se nebránili a nenapadli výsledek soutěže. V létě 1998 vystoupil dokonce pracovník firmy EDS Jan Březovský s tím, že jako všimné musela firma vyplatit Lidovcům 50 milionů korun. Dodávka štábního informačního systému skončila v roce 2002 s částkou miliardy korun a nikdy celý systém nepracoval podle původních požadavků.

4) V roce 1997 Kalousek s posvěcením Klausovy vlády zahájil nákup prostor u pražského Náměstí republiky. Tehdy byla velmi podivná smlouva podepsána s developerskou firmou EPF. Areál budov měl být zakoupen za 900 milionů korun. Kalousek coby zodpovědná osoba, podepsal pro stát nevýhodnou smlouvu. Vše nakonec dopadlo tak, že stát musel firmě EPF vrátit celých 900 milionů korun a ještě navíc musel jako odškodnění vyplatit dalších 500 milionů. Skvělý obchod, co říkáte? Smlouva zaručila EPF plné odškodnění, nebudou-li budovy prázdné. V budovách sídlila AV, Kalousek smlouvu s developery přesto podepsal a následně stát musel vyplatit výše uvedené částky.

5) Kalousek skončil jako náměstek ministerstva obrany v roce 1997. Konec náměstkování poznamenal další velmi podivný obchod. Tentokrát s nákupem armádních potravin. Kalousek podepsal s firmou Zeman&Zeman smlouvu na dodávku potravin v hodnotě jedné miliardy korun. Výběrové řízení se tenkrát obešlo a řada vojenských důstojníků byla touto firmou uplácena. Tehdejší ministr obrany Michal Lobkowicz sám naznačuje, že má jakési indicie o uplácení lidí z ministerstva firmou Zeman&Zeman. V roce 1998 je Miroslav Kalousek zvolen do Poslanecké sněmovny coby poslanec. Ve stejnou dobu se odehrává policejní vyšetřování, které je mařené Kalouskovo poslaneckou imunitou. Toto vyšetřování se táhne do roku 2001. Do vlády se dostává teprve v roce 2006. ODS umožnila Kalouskovi vládní angažmá. Zde pokračuje Kalouskova hra ve vysoké politice. Coby ministr financí se podílí například na ekonomických hrátkách s daněmi, které posléze musejí hasit speciální poslanecké schůze. Přičiněním pana nejlepšího ekonoma také dochází k začervenání důchodových účtů. Ten se dostává do mínusových hodnot. V letech 2007-2009 byl ministrem financí ve vládě Mirka Topolánka. V červnu 2009 vystoupil z KDU-ČSL a založil novou stranu TOP 09, v níž zastává funkci 1. místopředsedy. Ve volebním roce 2010 opět obhájil poslanecký mandát a posléze se stal ministrem financí v koaliční Nečasově vládě. Stát je oslabován, je okrádán a vykrádán netransparentními projekty. Členové Kalouskovy nové strany zahajují nové tunelářské podniky a to také za dohledu ministra financí Kalouska. Sami si tato ministerská slova a sliby srovnejte se současností, Český rozhlas 27.11.2009: "Říkáme zcela otevřeně, že teď není žádný prostor ke snižování daní. Veřejné rozpočty chceme ozdravit výlučně na výdajové straně, takže daně nechceme ani zvyšovat, ale pro příští čtyři roky nemáme v úmyslu je snižovat. Chceme je výrazným způsobem zjednodušit. Zjednodušit ve třech oblastech. Je to tedy úplně nový zákon o dani z příjmu, který zjednoduší, sjednotí a umožní výběr na jednom inkasním místě. Je to, jsou to nová pravidla, která se mi tedy ještě podařilo prosadit v parlamentu, to znamená, nový daňový řád a je to především ona reforma instituce" Ministr před volbami slibuje něco, co nikdy nedodržel. Daně zvýšil, a dokonce je pro ještě vyšší danění, než se kterými souhlasili Kalouskovo koaliční partneři. Před volbami Kalousek lákal budoucí voliče na vábničku, o které věděl, že ji s jeho náturou nebude nikdy moci naplnit. I přesto je znovu ministrem financí. Tvrdí, že nikdy nemá za sebou žádné aféry, a přesto v mém článku se můžete přesvědčit, že aférek má Miroslav Kalousek několik. Kalouskem byl v roce 2009 náhle odvolán ředitel Finančně analytického útvaru Ministerstva financí, který měl vyšetřovat také pochybení Kalouskových přátel. Aktuálně.cz z 15.4.2009 o tomto rozhodnutí Kalouska hovoří takto:" Ministr financí Kalousek krátce před svým odchodem z ministerstva vyměnil vedení Finančně analytického útvaru Ministerstva financí, který se mimo jiné zabývá protikorupční činností. Dlouholetého ředitele útvaru Karla Koryntu nahradí náměstek ředitele protikorupční policie Milan Cícer. Jako náměstek na protikorupčním Cícer i kauzu Kalouskova přítele Richarda Hávy, který stojí za zbrojařskou firmou Zenit. Firmu kriminalisté prověřovali kvůli podezření na praní špinavých peněz, nakonec ale právě Cícerovi lidé kauzu odložili pro nedostatek důkazů. Důvodem odvolání ředitele Korynty bylo dle Kalouska policejní vyšetřování v souvislosti s finanční transakcí, díky které přišla Česká republika o významné finanční prostředky, čemuž mohl útvar zabránit." Zajímavé je i to, že Kalousek prosazoval ekodendr (cca 116 mld. Kč) jako projekt pro jednu firmu. Přitom všichni ostatní hovoří o podivnosti takového projektu. Proč je Kalousek pro takový způsob řešení? Transparency International se k celému rozhodnutí ministra Kalouska 5.6.2008 vyjadřuje takto: " Ministr financí Miroslav Kalousek chce na pondělním jednání vlády prosadit radikální změnu při odstraňování starých ekologických škod, které vznikly v podnicích ještě před jejich privatizací. Kalousek plánuje, že sanaci několika stovek míst zamořených například chemickými produkty nebo odpady předá stát jedné firmě. Zatím se tato práce rozdělovala mezi více společností. Gigantická veřejná zakázka by mohla dosáhnout výše až 116 miliard korun a stala by se nejdražší v historii země. … "K předloženým materiálům ministerstva financí mělo zásadní odborné připomínky i ministerstvo životního prostředí; tyto však byly plošně odmítnuty. Ministr Kalousek podle všeho nechce ztrácet čas zapracováním odborných výhrad, aby mohl co nejrychleji přidělit zakázku na 116. mld. Kč. "Není jasné, jaký záměr tím ministerstvo sleduje, evidentně to však nejsou zájmy veřejné. Vláda by měla návrh ministra Kalouska odmítnout a vyžádat si k rozhodnutí další a důkladněji zpracované podklady"

6) Kalousek byl v roce 2000 jmenován předsedou Vyšetřovací komise v kauze IPB. Komise měla vyšetřit okolnosti, které dovedly IPB až k jejímu pádu, a důvody rychlého prodeje podniku IPB Československé obchodní bance. Kalousek odmítl výzvy k odstoupení z funkce předsedy sněmovní vyšetřovací komise k případu IPB kvůli údajnému střetu zájmů. Proti Kalouskovi vystupují v roce 1997 otevřeně například místopředseda parlamentního branného a bezpečnostního výboru Tomáš Fejfar v souvislosti s armádním systémem zásobování. Tehdy proti Kalouskovi vystoupil také tehdejší předseda ODA Michael Žantovský. Ten Kalouska viní z neustále se opakujících selhání, zejména v souvislosti s výběrovým řízením na štábní informační systém, výměnou stíhaček MiG 29 za zbytečné vrtulníky Sokol a kauzou prodeje tanků do Alžírska. O Kalouskovi také hovoří v roce 1997 také Jiří Payne. Deník práce z 21.10.1997 uvádí doslova toto: Kalousek může podle bývalého náměstka ministra obrany Jiřího Payna poškodit obraz ČR v očích NATO….Kalousek sám sobě připravuje zadání a sám si je potom proplácí, řekl mj. Payne."

Přes tyto všechny podivnosti Kalousek stále tvrdí toto: "Nikdo mi nikdy nic neprokázal - různé aféry a kauzy byly pokusem mě politicky likvidovat" Všechny důkazy, všechny informace přitom ukazují na to, že výše uvedené "neblahé" kauzy existují a Kalousek v nich má minimálně politickou zodpovědnost. Jak je možné, aby se v Parlamentu (PS) ČR producíroval takový šmejd - politik? :-(

Lidé ČR nějak rychle zapomínají na různé kauzy nebo jsou s prominutím ovcemi! :-(

Kam dál